Na pohoří Rax v rakouských alpách jsem narazil na youtube a pak jsem snad i někde zahlédl zmínku v nějakém časopise. Je to nízké pohoří, člověk se pohybuje ve výšce od 1500 do 2000m.n.m. po takovém pěkném platu. Trasy jsou houpavé, žádné nahoru, dolu.
    Ve čtvrtek 28.5. jsem navečer vyzvednul syna a frčeli jsme směr Brno, kde jsme měli ubytování. Hotel byl kousek od výpadovky na Rakousko, ale zároveň i zastrčený, aby nebyl slyšet zvuk aut. Po příjezdu v hotelu na recepci nikdo nebyl, kód k keyboxu fungoval, a po chvilce bloudění jsme našli pokoj. Večeře proběhla v průběhu cesty, takže se šlo v podstatě rovnou spát:)
    Ráno běžná snídaně v hotelu, vajíčka, rohlík, čaj:) Z Brna to bylo na parkoviště lanovky necelé tři hodiny. Po cestě jsme se stavili v Klentnici kousek od Mikulova. Kafe Fara je nám známé, mají výborný kafe a dortíky:) Průjezd Vídní byl v pohodě, pak nějaký zastávky a byli jsme na parkovišti. Bylo celkem plno, ale místo jsme našli. Parkoviště je zadarmo. Na lanovku jsme měli zarezervované lístky, které se musí vyzvednout. Což jsme hned po příjezdu udělali. Mohli jsme jet nahoru o 30 minut dřív, ale ještě jsme potřebovali zbalit věci do baťohů. Počkali jsme na 14:30 a frčeli nahoru. v odpoledních hodinách nahoru moc lidí nejezdí - jeli jsme sami s obsluhou:) Mezi spodní a vrchní stanicí jsou natažená dvě lana, jezdí dvě kabiny. Trošku mě nešlo do hlavy, když jsem vyjížděli nahoru, jak tam ta druhá kabina "parkuje", když pod druhým lanem byly květináče:) Pak jsem pochopil, že že je tam plošina, na které právě byly ty květináče a ta je pohyblivá. Takže po tom co jsme vyjeli naší kabinou, tak se ta plošina přesunula na místo odkud jsme vyjeli a udělala prostor pro kabinu co jela z vrchu. Z lanovky to na chatu Otto-haus bylo zhruba 25 minut pohodovou chůzí. Ubytovali jsme se v rezervovaném pokojíku pro dva. Povlečení a ručník byl k dispozici. V restauraci jsme si dali první dortík, já pak pivo:) K večeři byl debrecínský párek a Kaisersmarren se švestkovou přesnídávkou:) Kaisersmarren, mňam:) Večer jsme ještě vyběhli na přilehlý vršek.
     V sobotu ráno jsme vstali brzy. Šli jsme se projít pod chatu, podívat se na přístupovou cestu. Na skále jsme zkoukli dvě feraty. Cesta vypadala v pohodě, jen ze spodu nahoru je to zhruba 1000 výškových metrů:( Ráno opět klasická snídaně, vajíčka, párek, houska:) Kolem 9 jsme vyrazili na naplánovanou tůru. Po cestě jsme minuli vršek, kde jsme byli včera večer. Pak se šlo nějakou dobu klečí, vyhoupli jsme se na Preiner Wand. Tam už byli dva kluci s ferratovými sety. Zkusil jsem se jich zeptat na ferraty, buď se nechtěli bavit nebo neuměli anglicky, jen ukazali někam a dál si mě nevšímali. Šel jsem se tím směrem podívat a končila tam ferrata. Dolů to bylo rovnou kolmo:) My pokračovali po cestě, když jsme se po čase ohlédli zpět, bylo vidět nějaký lidi, jak vylezli z ferraty. Těch ferrat je tam víc, vypadají zajímavě. Ale nic pro mě, tak nějak se mi úplně nechce lézt po hromosvodu:)
    Minuli jsme chatu Neue Seehutte a šli se škrábat do kopce směr Trinksteinsattel. Na vršku byla útulna. Každý roh boudy byl připevněn ocelovým lanem ke skále. Asi tam trošku fučí:) Ve vnitř byl klasický winterraum, tři postele, žádný kamna. Chata byla obložeá dřevem, tak předpokládám, že kamna byly za zamčenými dveřmi v další místnosti. Další trasa byla houpavá, směr Habsburghaus. Vypadala útulně, dá se na ní také přespat, což mi v plánu neměli. Dali jsme polívku a fazole s chilli. A následoval dortík. Jéňa si dal tiramisu, jen to tak lehce vypadalo jako tiramisu, ale bylo to s karamelem a posypaný strouhanýma mandlema. A chutnalo to výborně:)
     Z chaty jsme vyrazili po stejné cestě zpět, ale po zhruba 500 metrech jsme odbočili, abychom šli po jiném hřebeni zpět. Na Scheibwaldhohe jsme dali svačinu a pokračovali dál po zelené značce. Cesta klesla, takže jsme se trošku prodírali klečí, ale šlo to:) Klesali jsme z 1900 metrů nad mořem do 1650 na rozcestí. Z něj po modré směr chata Otto-haus. Ještě jsme kousek klesli zhruba do nějakých 1475m.n.m., asi 50 metrů cesty bylo zabezpečené lanem, ale nic hrozného. To už trošku boleli kolena. Naštěstí cesta na chatu byla lehce do kopce, poslední zhruba 2 kilometry a překona 150 výškových metrů. Na chatě jsme dali po příchodu dortík:) Chvíli relax a pak už večeře, špetzle s kuřecím masem v nějaké omáčce s houbama, tak to Jéňa moc nejedl, ale Kaisersmarren se švestkovou si dal:) Večer jsem ještě udělal rezervaci na neděli ráno na lanovku, jít dolů těch 1000 výškových metrů by bolelo a bylo by to zbytečný.
    V neděli ráno rychlá snídaně, zbalit se a frrr z chaty. Ještě než jsme odešli, tak na chatě byl terminál na lanovku. Byla u toho nějaká tiskárna, tak jsme měl za to, že si tam můžu vytisknout lístky. Prdlajs. Na terminále šla změnit rezervace času odjezdu lanovky. Seběhli jsme k lanovce a přebookoval čas o 30 min dřív - byli jsme po cestě trošku rychlejší než jsem čekal. Při nástupu do lanovky byly trošku zmatky, protože obsluha, co byla v kase nečekala, že mám jen QR kód s rezervací a musel mi na poslední chvíli vytisknout lístky. Naházeli jsme věci do auta, převlíkli se a frčelo se zpět domů. Za Brnem v Letovicích jsme se stavili na zmrzlině, pak už jen na pár benzínkách. Kolem 16h jsme byli zpět.