Začalo babí léto, počasí se na pár dní umoudřilo, tak jsem si zajel do Totes Gebirge. Nikdy jsem v těhlech horách, kousek za hranicemi, nebyl. V plánu už jsem je měl navšívit minulý rok, ale to nějak časově nevyšlo, a letos už se to podařilo.
    Plán byl vyjet okolo 6 hodiny ráno v neděli 7.9, no vyjel jsem v 7. Což se nakonec ukázalo jako úplně v pohodě a kdybych vyjel ještě o hodinu později, nic by se nestalo. Cesta přes Prahu na České Budějovice byla úplně v pohodě, prostě neděle, kdy nejezdí kamiony a doprava je obecně volnější. Přes Dolní Dvořiště na Linz taky v pohodě, v Linzi už byl trošku provoz, ale nic hroznýho. Za Lincem jsem špatně sjel z dálnice, takže jsem asi 15km vracel, opět pohoda. Na sjezdu na Hinterstoder je na dálnici odpočívadlo, kde jsem měl plán si dát oběd. Hmmmm, nějak jsem nepochopil jak to tam fungovalo, v nabídce jsem viděl jen nějakou polívku a dezerty. Na benzince sice měli nějaký tousty, bagety a takový věci, ale byla tam celkem fronta - možná tak 15 lidí. Sice jsem nikam nespěchal, ale nedočkavý na kopec jsem byl. Takže bez oběda:) V Hinterstoderu jsem zaparkoval u hřiště, kousek od řeky, což se později ukázalo jako dobrá strategická volba. Dobalil jsem si baťůžek, takový ty základní věci, 3L vody a 2 obědy. Což se později zase naopak ukázalo jako zbytečná volba. Parkoviště je placené, platit se dá, den, dva a pak už jen 7. Takže 7 dní, 18 euro. Vyrazil jsem směr chata Prielschulzhaus. Po dvou hodinách jsem dorazil na chatu. Všude jsem slyšel čestinu, pak jsem si všimnul, že nabídkových tabulích je taky čeština:) Rezervaci jsem neměl, ale ubytování v pohodě. A pak už jsem jen celý odpoledne a večer kochal pohledy na protější kopce. Občas jsem vyšel za chatu a podíval se na Grosser Priel. Navečer jsem do sebe hodil velkou gulášovou polívku. Stačilo to. Občas jsem s někým prohodil slovo, anglicky, česky,...:) Lehce po 19h jsem se šel natáhnout. Spát ještě bylo brzo, takže když jsem zase v 19:30 vylezl před chatu, už krásně zacházelo sluníčko s růžovými mraky na Spitzmauerem a Grosser Prielem. Dal jsem sprchu za 1 euro a šlo se spát.
    Noc na pondělí byla taková trošku divoká. Kolem 23h dorazilo pár nových lidí do pokoje a jeden z nich šel v průběhu noci asi 6x ven z pokoje (asi na záchod). To by nevadilo, kdyby dvěře do pokoje neskřípaly, že to muselo být slyšet po celé chatě. Vstávačka v 6h, pobrat věci a zmizet z pokoje se mi podařilo v celku rychle. Baťůžek jsem dobalil na chodbě. Přesunul jsem se o patro níž k restauraci, kde byla od 6:30 snídaně. Chleba se salámem, voda a čaj. V 6:45 jsem si to už štrádoval směr Spitzmauer. Nad chatou se cesta rozdvojuje směr Grosser Priel a nebo právě na Spitzmauer. Chvíli se jde po cestičce, ale pak se terén změní na skálu. Už je to nějaká doba co jsem se pohyboval v takových horách, takže ze záčátku jsem neměl moc jistotu, když pode mnou bylo pár metrů volno a já se měl jen přehoupnout přes nějaký kousek skály. Naštěstí takových míst bylo pomálu, takže dobrý. Cestu na vršek si lze zkrátit ferratou. Já, bez vybavení a ne úplně ferratový typ, jsem zvolil delší cestu okolo menšího masivu. Ten se musel celý obejít a pak se cesta spojila s koncem ferraty. Konec cesty byl na mne ze začátku trošku divoký, protože se občas šlo po skále, kde byl štěrk a když občas ujela trošku noha... Zvykal jsem si pomalu:) Na vršek mi to od chaty trvalo lehce pod 4 hodiny. Čas psaný na značkách říkal 4h, takže dobrý:) Na vrcholu Spitzmaueru jsem se potkal s dvěma rakušáky, chvíli jsme "pokecali" - oba měli šílenou němčinu, druhý uměl trošku anglicky:) Dolů jsme vyrazili spolu, ale já byl o hodně rychlejší. U značky, která říkala, že na vršek je to 2h30 jsem byl z vršku zpět za necelou hodinu. U značky jsem potkal trojici čechů. Chvíli jsme pokecali, oni pokračovali dál, já šel obědvat. Pokračoval jsem dál do sedla směrem Temlbergsattel a dál směr Fleischbanksattel. Cesta vlastně vedla okolo celého "údolí", většinou po skále, skrze trhliny, okolo "děr". U jedné jsem ani nedohlídnul na dno. Na Fleishbanksattel jsem chvíli přemýšlel zda nejít ještě na Grosser Priel. Čas jsem měl dobrý, lehce utahaný, ale byly by to minimálně 2 hodiny navíc a já nevěděl jak to bude vypada cestou na Welser Hutte. Takže směr chata. K chatě to byl celkem sešup. Cesta občas jištěná lany, pár žebříků. Nic dramatickýho. Po cestě jsem potkal kamzíky, jak se pasou na takové plošině, kudy protékal drobný potůček a snažila se růst tráva. Na chatě jsem dostal sprďáka, že jsem si neudělal rezervaci dopředu, že možná budu bez večeře. Ale nakonec chatařka byla v pohodě:) Venku nepříjemně foukalo, takže jsem byl zalezlý buď v restauračce nebo na posteli. Večeře na mne zbyla:) I pivko jsem k tomu dostal. Kolem 21:30 na kutě, druhý den mě čekala dlouhá cesta.
    Úterý 9.9. - v noci chvilku někdo chrápal, ale nakonec to šlo. Vstávačka opět kolem 6 ráno, snídaně 6:30 a 6:40 jsem už byl na tý stejný cestě, kterou jsem den předtím přišel. Nahoru to šlo v pohodě, měl jsem trošku strach z jednoho žebříku, ale úplně zbytečně. V sedle Fleishbanksattel jsem byl za nějakých 50 minut. Po krátké pauze jsem pokračoval na vrchol Grosser Priel. Minul jsem rozcestí směr chata Prielschutzhaus a vrsek, pokračoval dál směr vršek. Posledních 300 metrů po hřebenu bylo občas zajímavých, na každou stranu je to trošku sešup:) Pak už jen rychlá fotka u kříže a stejnou cestou po hřebeni zpět k rozcestí. Dál cestou k chatě. Po chvíli se sejde k pasáži, která je jištěná lany. Od rána jsem řešil, zda jít touhle cestou nebo opět obejít "celý údolí". Lana vypadala v pohodě, z předešlého dne jsem si už malinkou zvyknul, že pode mnou je sešup dolů:) Nakonec to nebylo tak hrozný, těch lan je tam tak 100 metrů, občas mi přišlo, že ani nejsou potřeba. Možná když se jde ještě za sněhu, tak se určitě hodí. Po cestě dolů jsem potkal čechy, chvíli jsme pokecali, a já jim popřál rychlý výstup, protože se odpoledne mělo kazit počasí. Na chatě jsem byl za hodku a 15 minut. Na chatě byli 3 mladý kluci a jinak mimo personálu nikdo. Dal jsem si kafe, rádlera a kaisersmaren. Ten měli s jablkovým pyré, což jsem úplně neocenil, ale jinak byl dobrý. Švestkový pyré, nebo jak se to jmenuje, je lepší:) Pak už jen stejnou cestou, kterou jsem přišel, jsem zase seběhl dolů. Po cestě jsem potkal češku, co pracuje na chatě, vracela se na chatu. Kolem 13h jsem byl u auta. Využil jsem řeky a trošku se umyl. Na Welser hutte spracha nebyla, takže jsem byl pěkněj smraďoch - dva dny jsem se nemyl:) A pak už jen cesta zpět, s 30 minutovým poskakováním po Praze, ale to už je taková klasika:)
    Za tři dny jsem nachodil nějakých 37km, během toho výstup na Spitzmauer 2447 a Grosser Priel 2514 m.n.m.