Velikonoce jsem využil k pětidennímu přechodu krušných hor. Cestu jsem naplánoval z Kraslic po červené turistické značce do Děčína. Úplně striktě jsem se ale červené značky nedržel, občas jsem někde sešel, abych se na ni zase vrátil. A ne, nešel jsem Stezku českem.

    Cesta začala ve čtvrtek odpoledne přesunem do Děčína. Cesta autem byla v pohodě, překvapivě jsem ani nikde moc nestál v kolonách. Protější směr to měl ale o poznání horší, minul jsem asi 4 kolony, u jedné jsem tipoval délku 3-4 kilometry. V 18:30 jsem na děčínském nádraží naskočil do vlaku do Ústí nad Labem. Penzion Korida v Ústí jsem musel chviličku hledat. Sice je kousek od nádraží, což je super, ale vstup do penzionu byl skrz dvěře, které jsou mezi barem a indickou restaurací a dvakrát jsem je přehlídnul. Penzion byl bez obsluhy, vše fungovalo pomocí kodovách zámků. Poubytování jsem skončil nakoupit pár drobností a pak jsem vyrazil na pivko. Narazil jsem náhodou na hospodu Na rychtě. Vaří si svoje vlastní pivo, tak jsem šel ochutnat. Hospoda narvaná až po střechu, na baru bylo pár míst volných. Pivo Mazel krásně hořký, paráda, pak jsem chtěl zkusit jiný, ale to zrovna neměli na čepu, tak jsem dal tmavý pivko z Chýně - Prokopa. A šlo se spát, ráno jsem potřeboval brzo vstávat na vlak směr Kraslice.

    V pátek (18.4.) ráno jsem se vzbudil v 3:30, chvíli se přetáčel a pak zkouknul vlakový jizdní řád, jestli nejede něco dřív než v 6:48. A jede, jen je to s přestupem v Chomutově, což mi nevadilo. Pobalil jsem se a v 4:58 jsem už frčel vlakem směr Chomutov. Vlak by poloprázdný, což nebylo mě nakonec ani nepřekvapilo, protože by Velký pátek, bylo volno a spousta lidí nešla do práce. V Chomutově byl rychlý přestup na vlak směr Sokolov, vlak opět poloprázdný. V Sokolově se už čekalo asi 40 minut na vlak do Kraslic. Na nádraží už fungoval obchůdek, dal jsem nějaký kus pečiva, který chutnal jak hmota, ale aspoň něco jsem snědl. A k tomu kafe latte. Jakože ho piju minimálně, tak tohle instantní z automatu chutnalo překvapivě dobře:) Ve vlaku už jeli taky další turisti s baťůžkama. Jen počasí nám moc nepřálo, protože bylo pod mrakem a předpověď byla, že bude pršet. Celý den bude pršet...

Červená turistická značka vede v Kraslicích kolem nádraží, takže nebylo nutné ji někde hledat. V Kraslicích se hned od začátku začíná stoupat do kopců, takže na rozchození super:) Asi po deseti minutách chůze začalo poprchávat. Pak začalo regulerně pršet, žádný slejvák, ale vytrvalý déšť. Po nějakých dvou hodinách to boty už nedávaly a začal jsem lehce čvachtat:( Kolem 13h jsem dorazil do opuštené továrny kousek od Rolavy. Červená tam nevede, musí se sejít. A když opuštěná, tak opravdu opuštěná už desítky let. Je úžasný jak za ty roky si opět příroda bere to co jsme ji my, lidé, pomocí betonu vzali. Pomelu přestalo pršet, takže jsem začal usychat. To se ale opět změnilo s příchodem dalšícho deště. Kolem 17 hodiny jsem promočený a lehce zmrzlý dorazil do hospody Rýžovna. Bylo tam krásně teplíčko. Dal jsem večeři a pivko. Opuštěná továrna a Rýžovna byli dva cíle, které jsem ten den měl - splněno. Bylo super, že jsem jel už tím vlakem v 4:58, jinak bych to tahle nestihnul. Rýžovna vaří do nějaké 18 hodiny, takže jsem to měl tak akorát.

Do hospody dorazila pětice kluků, který taky jako já chtěli spát někde pod přístřeškem. Jsem s nimi prohodil pár vět, a nakonec uznal, že jejich nápad s penzionem na Božím daru dává smysl. V botách jsem měl kaluž, věci vlhký, já byl zmrzlý a představa, že budu spát venku, kde fičelo, pršelo a byla fakt zima, mě nenaplňovala. Navíc ty věci by ani v tom počasí venku neuschnuly. Udělal jsem si rezervaci v penzionu na Božím daru a směle vyrazil. Bylo fakt hnusně, už nepršelo, ale jen mrholilo, fičelo a byla zima - bylo nad nulou, ale ne moc... Cesta na Boží dar byla krásně značená, jen měla chybku, že ji zrovna opravovali. Takže všude bahno, jíl. Než jsem šel do penzionu, tak jsem ještě trošku čistil boty, aby mě rovnou nevyhodili. Penzion v pohodě, jen tam nebylo zatopeno, ale po půl hodce už to šlo. Dal jsem všechno sušit a šel sám rozmrzat:) Na pivko jsem nešel, nebylo v čem:) Délka trasy 45km.

    Ráno jsem nikam nespěchal, takže jsem si přispal. Sbalil věci a po 8 hodině vypad z pokoje. Dal jsem rychlý kafíčko a vyrazil směr Klínovec. Ráno ještě trošku mrholilo, ale nic strašnýho. Na Klínovci jsem se tešil na restauraci, kde si dám čaj a něco dobrýho. Tak ani nápad, na Klínovci bylo úplně mrtvo, žádná restaurace. Takže smolík. Na severní straně Klínovce ještě bylo trošku sněhu, na lyžování už to ale nebylo. Sezóna už prostě nadobro skončila. Po nějaké době jsem dorazil na vrček Meluzína. Tam jsem narazil na první dvojici (pár). S nima jsem příjemne, bohužel jen krátce, pokecal, pak jsme se rozloučili. Pak jsem je ještě behěm 15 minut potkal dvakrát:)

Cestou na Měděnec jsem narazil na další dvojici. Ona učitelka, on ajťák. Co mi to připomnělo:) S nimi jsem šel asi hodinu a půl. Oni vyložili svoji dceru s kamarádkou na Měděnci a sami autem dojeli na Boží dar. A tyhle dvě dvojice šli proti sobě. Jejich dcera s kamarádkou šla směr Boží dar, k autu, kterým pak dojede opět na Měděnec, kde je vyzvedne. Chytrý:) No, po cestě jsme kecali a kecali, bylo to fajn. Tempo bylo akorát, oni šli na lehko, já se svým 15kg baťohem. V Měděnci jsme zalezli do skoro plné hospody a dali oběd. Já byl v půli cesty, oni už jen čekali až je vyzvedne auto:)

Dále jsem šel směr Hora SV. Šebestiána. Tam jsem měl vyhlídnutý přístřešek, za hasičárnou. Po cestě jsem potkal pár dalších lidí, dokonce i nějaký čtyry kluky, co řešili, kde budou spát - tak jsem jim navr ten přístřešek za hasičema. Nicméně pokračoval jsem sám až na Horu SV. Šebestiána. Příchod do vesnice je takovej "zajímavej". Prvni na co narazíte je budova s modře blikajícím nápisem "Open" a pak vám dojde, že to je bordel:) Prošel jsem vesnici a šel si na benzinku koupit pití, a pak hurá do hospody U hada. Trošku mě překvapila cedule na dveřích s velkým nápisem Kouření zakázáno, ale pak jsem pochopil proč. Po otevření dveří jsem musel ještě rozhrnout ten cigeretový kouř:) Už jsem si odvyknul:) Hospoda v pohodě, paní domácí ukuchtila dobrej smažák, dal jsem dvě piva. Pokecal s místním bývalým bagristou, dobrej pokec. A hrrr, k přístřešku. U přístřešku byl stánek, mladej kluk s holkou tam prodávali pivo:) Přístřešek byl obrovský. Byl osvětlený, dokonce i zásuvky. Dal jsem se do řeči s mladou dvojicí - o přístřešek se staraj místní hasiči, tak jako i o přilehlé hřiště. Brána k hasičárně byla pootevřená, přý jestli chci můžu se i umýt - teče i teplá voda. Za přístřeškem ohniště se dřevem. Všechno bylo k dispozici volně pro cestovatele. Fakt jsem čuměl. Tak jsem s dvojicí kecal a kecal, až někde do půl desáté. Začala být zima, tak jsme to zabalili - já šel spát. Délka trasy 41km.      V neděli (20.4.) bylo chladno, tráva mokrá od rosy. Vyrazil jsem dál, bez snídaně, ta bude po cestě později. Kousek za vesnicí se šlo po silnici takovým hupíkem, tam bylo fakt zima, tráva tam byla zmrzlá. Zhruba kolem 9 jsem zastavil u lesáckého domu (kde se dá ubytoval, jen to není na bookingu, jsem se dozvěděl:) a posnídal. Ten den mělo být krásně, tak jsem se převlík do kraťasů. U lesáckého domu během snídaně prošla holčina se psem a po deseti minutách kluk se psem:) S nimi jsem se ještě párkrát během dopoledne potkal.
Cesta vedla dál směr Svahová a Lesná. V Lesné je hospoda, kde prý výborně vaří, tak jsem se tam moc těšil. Po příchodu do Lesné jsem našel hospodu. Okolo ní jsou ohrady s dobytkem, který právě dostanete na talíři v tý hospodě:) Jen ta hospoda má jednu chybu - je vyhlášená a byla narvaná až po střechu. Naproti hospodě, asi 200m daleko byl stan, který prý patří k hospodě a dá se tam taky najíst. Nakonec jsem dal jen nealko pivko, pokecal s dalším cestovatelem - jezdí makat do Dánska a Švédska přes léto a furt někde courá:) Zpět na turistickou červenou - u informačního centra je dětské hřiště se spoustou místa k sezení. Tak jsem poobědval tortilu s tuňákem.
Dál jsem pokračoval směrem na Novou ves v Čechách. Tam jsem dorazil odpoledne. V místní restauraci jsem dal kafe a nealko. Kafe bylo strašný, ale nakoplo mě, takže účel splnilo:) Doplnil jsem tam i vodu. Dál jsem pokračoval směr Klín. Kolem 18h jsem dorazil k Útulně u Klínu. Malá útulna, takový stan Áčko, ale bez dveří, pro tři lidi. Když jsem tam dorazil byla tam už dvojice. Se psem:) V áčku dole byly dvě místa na spaní, po žebříku nahoře v patře jedno místo, to moje:) Začali jsme si povídat a nakonec z toho byl super pokec. Dvojice behěm roku jezdila na motorce a cestovala pouze o víkendech, v zimních měsících jezdili na měsíc někam do teplejších krajin a cestovali tam - např. na ostrov Reunion, Mauricius. Kolem 21:30 se šlo spát. Když jsem usínal, tak jsem si říkal, že sobota a neděle byli dny, kdy jsem potkal super lidi na super pokec. Délka trasy 40km.

    V pondělí ráno (21.4.) jsem vstal brzo, všci jsem měl připravené, jen jsem sbalil spacák a potichu zmizel. Nechtěl jsem dvojici budit, chtěli spát dlouho, protože už jejich cesta končila a jeli jen domu, tak nikam nespěchali. O 200m dál byla lavička, tam jsem se dobalil a vyrazil na cestu. Směr Komáří hůrka. Cesta vedla po hřebenu hor, přes vísku Český Jiřetín a dále k vodní nádrži Fláje. Po cestě jsem potkával cestovatele, ale už se nepodařilo s nimi nějak víc pokecat. Na oběd jsem se těšil do vesnice, kde měli být dvě restaurace. Jak už je poznat, nedopadlo to zrovna dobře. Obě restaurace zavřené, důvodem asi bylo Velikonoční pondělí, ale težko říct. Tak jsem poobědval tortilu s tuňákem u trafo stanice:) Před Cínovcem jsem se chtěl jít podívat na rašeliniště, hmmm, nakonec z toho vylezlo golfové hřiště:) A já si říkal, že ta tráva tam je nějaká moc upravená:)

Na Cínovci jsem si nakoupil Kolu a Tofinka. Kola byla s víčkem, které šlo úplně odšroubovat:) A Tofinek byl nakopávač, protože mě čekala ještě pořádná porce kilometrů. Po 18 hodině jsem dorazil na Komáří hůrku, kde je hotel Komáří vízka. Původně jsem chtěl být v přístřešku pod kopcem, ale už ráno jsem věděl, že po těch kilometrech budu potřebovat trošku větší komfort, abych se dal dohromady. Hotel je v postupné rekonstrukci, voda tekla vlažná, přežil jsem:) K večeři bifťoura a dvě piva. Pochutnal jsem si. Usnul jsem asi během minuty. Délka trasy 45km.

    Úterý, poslední den. Ráno jsem se probudil o půl česté, rychlá sprcha s překvapivě teplou vodou:) Lehce po šesté jsem odcházel z hotelu. Ráno bylo nádherně, v dáli už byl vidět Děčínský sněžník:) Po cestě jsem dal snídani a přes Mordovnu:) jsem mířil do Tisé. Po cestě jsem se stavil v Petrovicích v Air restaurantu. Je to staré letadlo TU-104 (pokud si pamatuju správně), které je předělané na restauraci. To, že do restaurace vede asi 20 schodů mi nevadilo, teda směrem nahoru, ale ty dvěře - klikou se otvíraly původní dveře, a fakt to nebylo úplně jednoduché. Navíc po otevření jsem se s baťohem nevešel a musel jsem ho sundat ze zad, prostě ta mezera co po otevření dveří vznikla byla příliš úzká. Uvnitř pěkný, ale nízký, takže jsem se křápnul hlavou o strop:) Jídlo průměr, pivo průměr. Klientela němci co se přijeli levně najíst. Na pokec nikdo.
Z Petrovic jsem pokračoval směr Tisá a Ostrov. Těsil jsem se na krásné rozhledy, ale červená turistická značka vedla mimo "rozhledová místa". V Ostrově jsem měl naplánováno kafe a dortík v hotelu Ostrov. Před hotel jsem se zastavil, podíval se do vnitř, na auta venku na parkovišti a pak na sebe a usoudil jsem, že tam nemůžu v tom svým ohozu:) Tak jsem šel dál, bez kafe a dortíku. Pročel jsem kolem skal a už jsem mířil nahoru ke Sněžníku. Po cestě jsem potkal pár lidí, ale opět, nikdo na pokec. Na Sněžníku se v bufetu nic nezměnilo. Když jsem tam byl naposled, tak jsem měl k jídlu připálenou klobásu. Dneska to opět byla připálená klobása:) Ale účel splnila - doplnit energii a umlčet žaludek:)

Ze Sněžníku už to bylo kousek. Za normálních okoloností. Mě už bolely nohy a cesta z kopce už nebyla tak příjemná jako první dny. Těch 9km stále dolů fakt bolelo. K autu jsem dorazil kolem 18 hodiny. Převlíknul jsem se, dal se trošku do kupy a frčel směr Liberec, kde mě druhý den čekala práce:) Délka trasy 41km.